ZÁPISKY Z CEST ANEB CESTA TŘÍ JIHOMORAVANŮ PO THAJSKU - DÍL DRUHÝ

Vítejte ve druhém dílu cyklu Expedice Thailand 2023. V tom předchozím jsme skončili ve fázi příprav. A nyní se můžeme pustit na cestu – chcete-li, vyrazte s námi alespoň těmito řádky.

Vlakem jsme se přesunuli na letiště do Vídně. Zde jsme s předstihem odbavili velká zavazadla u společnosti Etihad Airlines, byli jsme hned na řadě bez front. Pak už jsme vyčkali na odlet letadla, našli příslušný gate a nechali se odbavit. Čekal nás 5hodinový let do SAE, kde jsme měli přestup v Abú Dhabí. V rámci letenky jsme byli nakrmeni, napojeni a spokojeni 😊 Z Abú Dhabí nás čekala druhá půlka cesty v délce 6 hodin – opět se o nás pěkně postarali, nakrmili nás, napojili. Chvíli jsme si během letu zdřímli a záhy přistávali v Bangkoku. Časový posun byl 6 hodin, takže když my v 8h ráno přistávali, tak v ČR šli teprve opozdilci ve 2 hodiny v noci spát 😊

Den první – Vítejte v prádelně

Po příletu do Bangkoku jsme se nechali odbavit, důkladně nás vyfotili, sejmuli otisky prstů a mohli jsme si na páse vyzvednout naše zavazadla. Trochu jsem znejistil, když si kluci našli ty svoje "batůžky" a já stále nic. Po druhém kole pásu nervozita stoupala, no už jsem nevydržel čekat a šel pás s bagáží obejít – a "heuréka", můj "mini" batůžek ležel na zemi. Vzali jsme bagáže a přesunuli se před letiště, kdy pro kuřáckou část výpravy byl 6 hodinový let bez cigarety smrtícím letem 😊 Na klimatizovaném letišti bylo příjemně. Po opuštění letiště jsme ale dostali pořádnou šlehu, jako kdybychom se ocitli v prádelně. Poprchávalo, u nás bychom řekli svěží letní deštík. No tady jsme se ihned orosili a během chvíle byli mokří až za ušima. Neskutečně vlhký a dusný vzduch. A krásné teploučko, i když vlhké – z 5 stupňů, které byly při odjezdu z ČR, to bylo pěkné prohřátí do 28 stupňů v Bangkoku.

Byli jsme tu, náš sen se začal plnit. Obří Bangkok se svými 8 miliony obyvatel (těmi oficiálními). Město postavené v místě původní bažiny na síti kanálů. Ty jsou příčinou, proč zde lze narazit ve městě na hady přitahované větším množstvím krys. Každý rok se Bangkok propadá o pár centimetrů. Ti bystřejší se mohou naučit původní název Bangkoku nazpaměť, kdy je zapsán v Guinessově knize rekordů, jelikož se skládá ze 16 slov – no nechtěl bych být v Thajsku po škole a opisovat 16 slovní nápis hlavního města 100x 😊

Přesunuli jsme se zpět do klimatizovaného letiště a o čtyři patra níže do podzemí na metro. Prošli jsme několik směnáren, než jsme narazili na tu s nejvýhodnějším rozumným kurzem (dobré je obrnit se trpělivostí, nesměnit hned, ale řídit se heslem: "Vydrž Prťka, vydrž!"). Směnili jsme tak přímo u metra eura za thajské bahty. Kurz je takový, že 100 bahtů odpovídá cca našim 60 korunám, kdy kurz bahtu vůči euru je 37,60. V okénku jsme si koupili lístek na metro, kdy obdržíte žeton v hodnotě podle nahlášené cílové stanice metra, který načtete při vstupu na nástupiště a při výstupu z metra jej vhodíte do mincovníku a zařízení vás pustí ven.

Koupili jsme žeton v hodnotě 18,- Kč, vešli na nástupiště a…kam teď? Věděli jsme zhruba, kam máme jet, ale na papíře to vypadalo jednodušeji než na místě. Zorientovali jsme se na správný směr a nastoupili. Metro v Bangkoku je taková malá lednice – klimatizace jede na plné pecky a je zde vcelku zima. Vyrazili jsme správným směrem, věděli jsme, na jaké zastávce máme vystoupit, ale…"Kde udělali soudruzi z NDR chybu?" – zrada, metro zastavilo v jiné zastávce a všichni vystoupili. No šli jsme s davem. Na peronu jsme se zeptali a zjistili, že jsme měli vystoupit dříve a přesednout na jinou linku. Počkali jsme tedy na zpáteční metro a vrátili se kousek nazpět. Zde jsme již správně přesedli a dojeli na naši zastávku Sam Yot. Některé názvy jsou podobné, čehož málem "využil" v průběhu cestování Jarda a chtěl vystupovat na zastávce Sam Yan namísto Yot. Chudák pak musel snášet po zbytek doby od nás "kamarádů" upozornění vždy, když jsme projížděli Sam Yan, že je v cíli a může vystoupit 😊

Zdárně jsme tedy vystoupili v Sam Yot a podle navigace se vydali k ubytování. Po cestě jsme se zastavili v prodejně pro Thajsko typické 7/11. Zde jsme si nakoupili nějaké ty zásoby a sim karty. Neomezená data na 15 dní nás vyšly na cca 700,- Kč. Po celém Thajsku v prodejnách 7/11 dělají výbornou čerstvou kávu, čehož jsme po celou dobu hojně využívali (na naše vyšla káva na cca 25,- Kč). Usadili jsme se v parčíku u školy a vychutnávali si první kávu. Kluci si zapálili a hned se vyrojili lidé, kteří se s nimi chtěli "kamarádit" – rozuměj "vypůjčit" si cigaretu. Hned vedle parčíku se tyčil chrám Wat Mahathat, který je velkým komplexem. Byla to tak návštěva našeho prvního budhistického chrámu. Nádherně vyzdobený s detailními sochami okolo něj. Do chrámů je nutno se v Thajsku zout (no chudáci lidi okolo, ale co už 😊 ) a ve většině případů mít i zahaleny ramena a kolena. Zuli jsme se tedy a nakoukli do chrámu. Uprostřed zadní stěny seděl vznešeně obrovský zlatý Buddha. V místnosti se na kolenou modlili místní, nechtěli jsme je rušit v modlitbě a přesunuli se dále v komplexu. Prohlédli jsme si další chrám s nádhernou zlatou střechou plné detailů, která byla uměleckým skvostem. Oči přecházely. Tento chrám byl větší, uvnitř se opět nacházela velká zlatá socha Buddhy. Z chrámu se nesla poklidná modlitba mnichů. Vedle chrámu nás pak čekala ulička plná řady okázalých zlatých Buddhů. Z místa vyzařoval klid, rozjímání, duševní rovnováha a majestátnost.

Po prohlídce chrámového komplexu jsme se vydali pěšky nalézt ubytování. Měli jsme jej zarezervované v hotelu U&B. Sympatický manželský pár nás přijal s typickou thajskou vlídností a úsměvy. Ubytovali jsme se ve 2. patře (a že těch schodů bylo) ve dvou pokojích se společným sociálním zařízením na chodbě. Jednoduché pokoje nám zcela vyhovovaly a byli jsme rádi, že jsme se zbavili těžkých batohů. Jsme přeci v zemi skromnosti a není nutné vyhledávat zbytečný blahobyt.

Odložili jsme bagáž a vyrazili na průzkum. Naše kroky vedly do 30 minut vzdálené Čínské čtvrti. Zde jsme se prodírali mezi davy, jelikož je vyhlášenou oblastí. Dali jsme si vynikající čerstvý džus z mandarinek i granátového jablka. Ochutnali jsme pro Thajsko tolik typické jídlo – na mnoha místech se zde na ulici prodává opečené maso na špejlích – jak uzenina, tak čerstvé kuřecí či vepřové maso (jedna špejle přijde na 10 bahtů, cca 6 Kč). Ochutnal jsem kuřecí maso na více způsobů a byl to excelentní gurmánský zážitek. Prodávali se zde ale i různí mořští živočichové, rovněž i štíři na špejli, smažení červíci, ve vitríně visely v řadě vyskládané celé kachny. Dále stánky s ořechy, kořením a stánky s různým exotickým ovocem. Vyzkoušel jsem burry banány, mangostanu lahodnou (je nazývána královnou mezi ovocem, ale chuť byla taková nevýrazná), vínohrozny kyoho (byly podobné našim stolním/ hroznům). Po cestě z čínské čtvrti před námi místy utíkaly krysy zpět do kanálů. Navštívili jsme ještě pouliční kuchařku, která byla oceněna Michelinskou hvězdou a před její restaurací stály tomu odpovídající davy. Tom si chtěl splnit sen ochutnat od ní vyhlášenou kuchyni. Fronta byla velká, odložili jsme návštěvu na jiný den. Dnes již bylo zážitků mnoho a ulehli jsme ke spánku.

Den druhý – vzhůru za hady a dinosaury aneb "Where are you from?"

Posnídali jsme v hotelu, kdy snídaně byla většinou složena z vaječné omelety, opečených toustů, slaného másla, marmelády a různého ovoce. Nejvíce jsem si oblíbil ovoce jambu air ("vodnaté růžové jablko"), které bylo velmi šťavnaté.

Dnes toho bylo v plánu mnoho. Nejprve jsme se vydali ke Královskému paláci. Již po cestě jsme se setkali s typickou thajskou vstřícností a přátelskostí. Zastavil nás učitel matematiky a dali jsme se do rozhovoru. Chtěl nám nezištně zastavit tuk tuk a domluvit dobrou cenu, my však chtěli jít pěšky a nasát atmosféru. Došli jsme k branám paláce a zjistili, že otvírá až ve 14h. Co teď? Ujal se nás místní náhončí, který nás lákal na projížďku lodí po kanálech. Nechali jsme se umluvit a splnili si přání jet tuk tukem. Usmlouvali jsme neuvěřitelnou cenu 10 bahtů za tři osoby (6 Kč). Nechali jsme se zavézt k lodím. Bylo nám jasné, že jsou vzájemně domluveni a spolupracují, nicméně loď lze odmítnout vždy na místě, pokud se nedohodneme a touha projet se tuk tukem zvítězila. Nasedli jsme tedy, no pro tři lidi je tuk tuk vcelku malý (není vždy výhodou mít široká ramena) 😊 Při hustotě provozu v Bangkoku člověk musí být opatrný – pokud bychom vystrčili ruku ven z otevřeného tuk tuku, mohli jsme být také za chvíli bez ní. Jízdu jsme si užili, natočili a nechali se dovézt ke stanovišti motorových člunů. Zde jsme smlouvali cenu za hodinovou plavbu po kanálech. Z původních 1 200 bahtů jsme nakonec usmlouvali cenu 500 bahtů za osobu (300 Kč) – prodejce nás upozorňoval, že cena je speciálně pro nás, abychom o ní hlavně nikomu neříkali (co mi to jen připomíná 😊). Nasedli jsme a jízda mohla začít. Nádherný zážitek, i když současně k zamyšlení. V záhybech kanálu plavalo spousta odpadků, pet láhví, z tohoto odpadového "ne"hospodářství nám bylo smutno. Při plavbě jsme míjeli další čluny, čluny prodávající sošky či ovoce, spoustu chudobných slumů na kůlech. Kolikrát byl do očí bijící kontrast chudé rozpadající se obydlené chatrče a vedle ní krásná zlatem zdobená pagoda. Co je pro Thajsko typické, tak i když je obydlí sebechudší, mají často na zápraží či v zahradě krásné miniatury chrámu či pagody, které v té chudobě bijí do očí. Míjeli jsme mnoho banánovníků ověšených banány, projeli jsme i okolo obrovského zlatého Buddhy, v kanále nás míjel plavající varan. Po výstupu z lodi jsme zamířili k nedalekým stánkům. S čím jsme se v Thajsku setkávali na každém rohu, tak místo pozdravu věta "Where are you from", aneb odkud jste? 😊 I zde na stánku nás čekala tato věta. Dali jsme se do krátkého rozhovoru a zjistili, že thajský prodejce má rád fotbal a zná brankáře Petra Čecha i Milana Baroše, u kterého ví, že hrál za Liverpool v Anglii, aneb fotbal spojuje…

Následně jsme zvolili další cíl –hadí farmu Queen Saovabha memorial institute poblíž Lumphini parku – jedná se o výzkumnou stanici, kde také schraňují zejména jedovaté hady odchycené přímo v Bangkoku v obydlích a okolí. Zvolili jsme cestu tuk tukem za cenu 200 bahtů celkem (120 Kč). Místo bylo vcelku vzdálené, takže skvělá cena. Chtěli jsme odvézt přímo na místo, tuktukář však trval na tom, že musíme po cestě zastavit na dvou místech. Když jsme jej přemlouvali, že chceme odvézt jen přímo na místo, tak vyplynulo, že tuktukáři v Bangkoku mají provizi za to, že po cestě s turisty zastaví na daných místech a z této provize rovněž žijí. První zastávka tedy byla u chrámu Smějícího se Buddhy. Krásný malý chrám s nádhernou vnější i vnitřní výzdobou, ze které přecházel zrak. U oltáře se nacházely obětiny – několik plat vajec a mísy s ovocem (až se mi začaly sbíhat sliny 😊 ). Nicméně při pohledu na obětinu - plata vajec jsem měl jasno = sen každého kulturisty, být uctíván v podobě každodenního přídělu plat vajec 😊 Dále jsme pokračovali tuk tukem do prodejny noblesních obleků na míru Thailand fashion. Měli zde krásné látky, ze kterých šili obleky na míru. Nakonec jsem i litoval, že jsem si za cca 8 000 Kč nenechal ušít oblek na míru, které byly skutečně prvotřídní prací. Pokračovali jsme k cíli – hadí farmě. Na ni jsem šel sám, zaplatil vstupné 120 Kč, kluci se mezitím podívali po okolí. Bohužel vytoužená hadí show začínala dříve, než bylo psáno na internetu. Došel jsem tak na konec, kdy se zde zájemci fotili s velkým hroznýšem. I přes můj obrovský strach z hadů to byla výzva a nechal jsem se také vyfotit s hroznýšem za krkem. Chvěl jsem se strachem i vzrušením dohromady. Had byl klidný, ale…při první fotce úsměv, na dalších však postupně tuhnul, když had zvedal hlavu a otočil ji ke mně. No překonal jsem strach a vydržel. Překonání sám sebe, zážitek a fajn pocit nakonec. Poté jsem si prošel terária. Byl to zvláštní pocit, mezi životem a smrtí mě dělilo jen tenké sklo, zejména mezi aktivní kobrou, kterou jsem byl fascinován. Plazila se v teráriu po křovinách a budila respekt. Prošel jsem si venkovní i vnitřní terária s mnoha zejména jedovatými hady. Strach jsem měl, i když byli za sklem, ale byl to silný nezapomenutelný zážitek.

Vyhledal jsem kluky a přesunuli jsme se do nedalekého Lumphini parku. Je to zelená oáza v centru Bangkoku. Mnoho místních zde chodí na procházky, běhat, cvičit, na kolo…u vchodu jsem si dal na stánku rýži s vaječnou omeletou a kečupem, no to vám byla dobrota 😊 V Lumphini parku nás čekalo setkání s pravěkem. Uprostřed parku je velké jezírko a v parku žijí pravěcí návštěvníci….varani, mnoho varanů. Volně se zde pohybují, na návštěvníky jsou zvyklí, a tak není nic neobvyklého, že se v areálu parku jen tak projdou přes silnic svým houpavým majestátným krokem. Lze je tu najít na mnoha místech – cupitají přes silnici, plavou ve vodě, vyhřívají se u vody na trávě. Jeden z nich ulovil velkou rybu, tak jsme byli i svědky hostiny. Bylo to nádherné setkání s těmito až pravěkými ještěry a nějaký čas jsme strávili odpočinkem s pozorováním varanů.

Až jsme se dostatečně vynadívali, zašli jsme do nedaleké nemocniční jídelny na jídlo a kávu. Zde se opět projevila thajská vstřícnost a přátelskost. Odskočili jsme si na toaletu a v té "nejintimnější chvilce" , když jsme byli pánové vyrovnaní v jedné řadě, se ozvala typická thajská otázka "Where are you from"? 😊 😊 Sympatický postarší Thajec se s námi jal dát do hovoru i na toaletách. No pokračovali jsme v hovoru už mimo toalety. Pán znal naši malou zemičku a zná Prahu. Vysvětlovali jsme mu, že jsme se byli podívat v Lumphini parku na varany. Pán říkal, že zašel do nemocnice, ale není místní. Tak jsme se mu snažili vysvětlit, co jsme v parku viděli. Já mu říkal "small crocodile" aneb malý krokodýl. Nejvíce se toho ujal Tom, který šel do předklonu a začal pohyby napodobovat varana – páni, to bylo jazyčisko 😊 No pán nakonec zřejmě nerozuměl. Později jsme se dívali do slovníku, jak se anglicky řekne varan, a zjistili jsme, že se řekne rovněž varan 😊 Následně jsme se přesunuli zpět do hotelu a večer jsem ještě s Jardou zašel do nedalekého baru, který jsme si oblíbili Uncle and friends, kde hrála živá hudba.

Den třetí – "Tam byl varan, ale já ho neviděl" (plovoucí trhy a Erawan)

Dnes byl v plánu celodenní výlet na plovoucí trhy Damnet market a do národního parku Erawan s vodopády Erawan. Objednáno bylo přes zážitkovou agenturu Get Your Guide za 1 100 Kč. Ráno nás vyzvedl Oran, který nás provázel po celý den. První část cesty na plovoucí trhy trvala tři hodiny. Po cestě jsme viděli různé zajímavosti – přelezl nám přes silnici pěkný had, potkávali jsme vícero aut s lidmi sedícími na otevřené korbě auta. Zajímavé bylo auto jedoucí před námi, které mělo na otevřené korbě postavený větrák, kdy tento za jízdy větral do prázdna. Na stanovišti motorových člunů nás čekala uvítací káva a kokosové mléko. Po občerstvení jsme mohli vyrazit. Nasedli jsme do jednoho člunu a vyrazili s místním průvodcem na plavbu po kanálech. Míjeli jsme okolní džungli s palmami, banánovníky, staveními na kůlech. Tak jako v Bangkoku, i zde bylo ve vedlejších kanálech místy na hladině velké množství odpadků, zejména plastových lahví. Po cestě jsme míjeli prodejní stánky s mnohými druhy zboží, některé bylo obzvláště nádherné – krásné malované obrazy, sošky, misky, ale i oblečení…U některých stánků jsme si nechali přibrzdit a nakoupili jsme krásné košile, kokosové misky a jiné. Zastávka byla i na kokosové farmě, kde jsme ochutnali výborné výrobky z kokosu, od kokosového mléka po pufované kokosové výrobky s karamelem nebo bonbony.

Při cestě na člunu jsem měl v té rychlosti dojem, že jsem zahlédl varana. Tak říkám klukům: "Tam byl varan, ale já ho neviděl" 😊 No on to byl nakonec pták a jeho hlava za stromem. Tato hláška pak zobecněla a kolikrát padlo "Tam bylo to a to, ale já to vlastně neviděl" 😊

Pak jsme dojeli dále, kde byla čilá lodní doprava a vyhýbali jsme se natěsno dalším člunům. Prodejci na člunech i na břehu zde nabízeli všemožné – ovoce, vařená jídla na člunu, pivo, kokosovou zmrzlinu, focení s hroznýšem albínem.

Následoval 3hodinový přesun s Oranem autem do národního parku Erawan. Po cestě jsme míjeli nádhernou přírodu a spoustu volně pobíhajících psů u silnice. V národním parku byla ještě větší vlhkost a dusno než jinde. Vodopády Erawan se skládají ze sedmi stupňů, kdy vyjít až na ten sedmý je vcelku fyzicky náročné. Nicméně přeci nezůstaneme pod vrcholem. Na všech stupních byla krásná zastavení s menšími vodopády. Procházeli jsme tropickým pralesem s liánami a bambusy, viděli jsme poletující nádherně zbarvené velké motýly. Se zapůjčenými vestami byla možnost se i koupat. Zdárně jsme vyšplhali až na sedmý stupeň vodopádů, kde nás čekal pěkný vodopád s jezírkem pod ním, ve kterém bylo možno se koupat. Vykoupal jsem se, po tom upoceném výšlapu ve vlhku a dusnu to byl balzám. V jezírku jsem zjistil, že jsem "k nakousnutí" – alespoň podle menších rybiček, které mi začaly okusovat nohy. No po zjištění, že to nejsou piraně a nebude mi chybět kus nohy 😊 , jsem se uklidnil, že to jsou rybičky známé i u nás, které čistí okusováním kůží. Byl to takový zvláštní kousavý šimravý pocit a chvíli jsem si říkal, aby se mezi rybičkami neobjevilo i nějaké to jiné zvířátko 😊 Naštěstí bez úhony, očištěn rybičkami a osvěžen vykoupáním jsme se vydali zpět. Po cestě se spustil pěkný tropický slejvák, při té míře vlhkosti se ani nedivím. Ale bylo to vcelku příjemné, v teple takový déšť nevadil. Do Bangkoku jsme se vrátili v 19:30, poděkovali jsme Oranovi za skvělé průvodcovství. V Bangkoku bylo také po velkém dešti, tak jsme odpočinuli a s Jardou jsem vyrazil ještě ven. Zašli jsme se podívat do nedaleké legendární části Bangkoku Khao San, kde to večer žije. Je to dlouhá ulice, kde proudí davy návštěvníků, je zde spousta naháněčů s cedulemi, kteří lákají na levný alkohol, balonky se smějícím plynem, otevřené diskotéky s tanečnicemi, přeřvávající se taneční hudbu, ale i naháněči na "pussy show", no nemusíme mít všechno. Ruch ulice byl doplněn stánky s oblečením, jídlem, na mnoha místech odérem z marihuany, štíry na špejlích, byla zde možnost ochutnat i krokodýla za 150 bahtů (neochutnali jsme). Dlouhou ulici jsme si prošli tam a zpět, nasáli jsme atmosféru, což nám stačilo k tomu, abychom opět raději zašli do našeho oblíbeného baru s živou hudbou Uncle and friends. Zde jsme se dali do hovoru s místními Thajci, kteří nás přátelsky pozvali na pivo. Následující den nás již čekal přesun na jihozápad k ostrovům, ale to zase příště, v dalším díle…