Zápisky z cest aneb cesta čtyř Jihomoravanů po Maroku (5.3.-12.3.2019) - díl první

Chtěl bych na tomto místě popsat cestu po Maroku s praktickými informacemi pro ty, kteří by chtěli také poznat tuto zemi nebo i jen pro ty, které zajímají naše zápisky a postřehy z expedice Maroko 2019. Dotýkám se samozřejmě i zdejší kuchyně.

Cca měsíc jsme vybírali destinaci, kterou navštívíme na vlastní pěst bez cestovky formou low-cost (nízkonákladově). Hlídali jsme akční letenky do různých míst a zaujalo nás Maroko. Dali jsme tedy dohromady náš 4-členný tým Jarda, Tom, Pepa, já Pavel a 14 dní před odletem koupili letenky (letenka tam vyšla na 850,- Kč, letenka zpátky na 1250,- Kč). Poté jsme si zajistili pojištění (cca 215,- Kč na osobu), pročítali jsme bližší informace o Maroku, zajímavých místech, tradicích, zvycích a následně vyrazili. Měli jsme vytipovaných několik míst, které bychom chtěli navštívit, avšak nechali jsme vše otevřené dle aktuální situace.

Den první - První seznámení se s jinou kulturou (5.3.)

V první den jsme vyráželi ve 4:30 ráno směr bratislavské letiště. Odlet se společností Ryanair směr Marrákeš byl v 11:40. Jelikož jsme měli palubní zavazadlo - společný 20kg batoh (příplatek 1500,- Kč, který jsme si podělili mezi sebe), tak jsme museli být na letišti s cca tříhodinovým předstihem, abychom zavazadlo odbavili. Poté jsme prošli několika bezpečnostními kontrolami. Za 3 hodiny jsme přistáli na letišti v Marrákeši (je zde o hodinu více). Po odletu z chladné Bratislavy v bundách nás uvítaly hřejivé paprsky slunce, které nás přiměly ke shození mnoha vrstev oblečení, bylo příjemných 20 stupňů. Před odbavením jsme vyplnili příletový formulář s místem, kde se budeme zdržovat (první tři noci jsme měli dopředu zarezervované přes booking) a poté jsme se nechali odbavit. Na letišti jsme koupili sim kartu s 10 GB daty za cca 300,- Kč. Před letištěm nás vítaly palmy s fontánou a velký mumraj :-) Tak jak je v Africe často běžné, na nedalekém stanovišti taxi troubilo jedno auto přes druhé.

Měli jsme objednané taxi z letiště za 15 euro do hotelu Medina, které nám nabídl zprostředkovat majitel hotelu, avšak ani po půl hodině čekání nepřijelo. Centrum je od letiště vzdálené cca 6 km. Nastala tedy hned první situace, se kterou jsme se museli porvat na vlastní pěst. Zamířili jsme ke stanovišti taxi, kde postávaly taxi většinou značky Dacia. Hned se nás ujal jeden z řidičů, který začal vyjednávat o ceně. Nabídl 25 euro s tím, že pro čtyři osoby je toto obvyklá cena. My trvali na 15 euro s tím, že toto nám nabídl majitel hotelu. Po nějaké době smlouvání jsme se nedohodli, a když jsme byli na odchodu, rozběhl se taxikář k nám a s naší nabídkou souhlasil :-) V Maroku je na většině míst běžným zvykem smlouvat (v obchodech, na některých tržnicích a v restauracích se však nesmlouvá). Vždy je nutno se dohodnout předem na ceně a usmlouvat ji - nejlepší taktikou je naznačit odchod :-)). Taxikář nás tedy zavezl do centra Marrákeše, kdy jsme byli po zhlédnutí místní dopravy rádi, že jsme ustoupili od původního plánu pronájmu auta (odradila nás záloha 15000,- Kč). Cesta byla velkým zážitkem - provoz byl neskutečným mumrajem, mísily se zde hromady taxíků s desítkami skútrů, kol, povozů tažených osli či koňmi, samotných jezdců na oslech, chodců. Dopravní pravidla zde platí jen v základní podobě, převažuje pravidlo, kdo se prodere a vjede první, ten jede :-) Nejen na kruhových objezdech, ale i po silnicích, kde nám zleva či zprava do cesty vjížděly skútry, kdy chyběly jen centimetry ke srážce. Po celou dobu většina aut a skútrů na sebe navzájem troubila. Taxikář nás vysadil v centru Marrákeše - při platbě po nás chtěl s úsměvem 25 eur namísto 15 se slovy, že je ,,good driver" - my ho s opětovaným úsměvem poplácali po ramenou, že je skutečně dobrý řidič, a že zvládnul cestu bravurně, nicméně jsme mu zaplatili smluvenou cenu 15 eur :-) K taxi se hned seběhli místní s ručním vozíkem, aby nám nabídli odvoz zavazadel - s díky jsme odmítli a vydali se dle navigace hledat hotel Medina. Na rušné ulici, kde se proplétali chodci, kola a skútry nás oslovovali se svými nabídky prodejci všemožných věcí, my jsme je s úsměvem odmítali. Dostali jsme zde i první nabídky na hašiš (haš, kif) - za týdenní pobyt v Maroku jsme těchto nabídek obdrželi cca 50 - hašiš Vám zde nabízejí na každém kroku, avšak jedná se o zakázanou drogu i v Maroku. Po ulicích je i mnoho žebráků, kteří mají povětšinou hábit se špičatou kapucí a mají zde určité postavení. Cestou jsme potkávali spoustu malých dětí, které se nám s nevinným výrazem v obličeji snažily prodat pro nás obyčejné papírové kapesníčky.

Po chvíli jsme se úzkými uličkami dostali do hotelu Medina, kde jsme měli zajištěné ubytování na první dvě noci. Mladý majitel nás uvítal, nicméně hned nám sdělil, že i když jsme měli rezervaci, má hotel plný a ubytuje nás jinde. Zavedl nás do o pár metrů vzdáleného hostelu Rijád. Byl to menší třípatrový hostel s terasou v arabském stylu (krásné malby na stropech i na dveřích, avšak zdi i dveře byly neudržované, oprýskané). Ptali jsme se majitele Mediny, proč nedojel smluvený taxi k letišti. Sdělil nám, že 15 euro pro čtyři osoby je příliš málo, i když nám tuto cenu sám v mailu před odletem nabízel (později jsme zjistili, že nám psal po dobu letu mail, že si všimnul pozdě faktu, že jsme čtyři osoby a za jím nabízených 15 euro pro nás taxi nedojede. Jelikož jsme neměli ještě internet, všimli jsme si tohoto mailu až večer prvního dne. I přesto jsme na letišti usmlouvali cenu 15 euro). Ubytovali jsme se tedy v hostelu Rijád, kdy se jednalo o malou místnůstku, kde byly jen dvě postele, přistýlka a úzká ulička mezi nimi, sociální zařízení bylo společné na chodbě. Za první dvě noci ubytování jsme zaplatili celkem za 4 osoby 42 euro. V nedaleké směnárně jsme si vyměnili eura za místní dirhamy v kurzu cca 1:10, kdy za 1 euro jsme obdrželi cca 10 dirhamů. Jeden dirham je pak v přepočtu cca 2,50 Kč.

Zamířili jsme uličkami plnými obchůdků se vším možným na vyhlášené ,,shromaždiště mrtvých" Djemaa El Fna. Začali jsme nasávat atmosféru místa, která byla kouzelná - mnoho stánků s precizně vyskládaným ovocem, kde Vám před Vašima očima vymačkali čerstvý džus i s dužninou (pomerančový za 5 dirhamů, mix ovoce za 20 DH). Dále stánky s různými oříšky, které byly opět precizně vyskládané do kopečku v přihrádkách. Zastavovali nás prodavači všeho možného (my je s díkem odmítali, jinak bychom se z náměstí při jejich počtu nedostali), hudebníci vyluzovali tóny ze svých hudebních nástrojů. Místní cvičitel hází procházejícím za krk opičku s nabídkou vyfotografování se, samozřejmě za poplatek. Jsou zde artisté, vypravěči...a samozřejmě jsou zde desítky mobilních kuchyní se stoly a lavicemi nabízející různé dobroty. Každá kuchyně má jednoho či více naháněčů, kteří vyhlíží před kuchyní procházející a ihned se za nimi vrhnou se svým menu, snaží se je nalákat, zavést přátelský rozhovor, ptají se, odkud turista pochází (v souvislosti s ČR hned zmíní Jágr nebo Rosický :-) ). Kuchyně spolu sousedí, takže se snadno stane, že se o Vás takřka poperou, což se nám stalo, kdy se navzájem začali hádat, že jeden naháněč překročil pomyslnou dělící čáru a takřka se porvali - my se řídili heslem ,,dva se perou a třetí se směje" - zatímco si řešili svůj spor, popošli jsme dále. Jelikož nám kručelo v žaludcích, u jedné z kuchyní jsme verbování podlehli. Naháněč nás usadil k lavicím, kde na stole již čekal typický kulatý chléb, a z menu jsme si objednali. Grilovaný kuřecí špíz (30 DH), ryba s hranolky (30 DH) i špíz mix (50 DH) byly výborné. K tomuto nám byly doneseny černé olivy a čili omáčka. I když jsme se oliv nedotkli, tyto a vše ostatní nám započítali, takže nakonec jsme se konečné ceně divili (z kuřecího bylo 40 DH a z mixu 80 DH). K tomu chtěli i bakšiš, který jsme ale již odmítli navíc zaplatit a odešli jsme.

Poprvé jsme se ten den setkali s rozhlasy na mešitách, které vyzývaly k modlitbě. Tyto rozhlasy jsou zde často nainstalovány na umělé palmy, které zapadají mezi ostatní a nejsou od nich příliš k rozeznání. Večer jsme se vrátili do hostelu, kde jsme se pro jistotu dezinfikovali trochou domácí přivezené meruňkovice. První den byl za námi.

Den druhý - Prohlídka Marrákeše (6.3.)

Druhý den pobytu byl v plánu průzkum Marrákeše. Vydali jsme se tedy přes trh a následně uličkami na cestu. Mísily se zde různé vůně s pachy, nejsou zde k dispozici koše, tudíž byl na mnoha místech po zemi nepořádek. Dali jsme si ranní výbornou kávu (10 DH) a pozorovali ruch ulice. Poté jsme zamířili k paláci Bahia (vstup 70 DH). Tento byl nádherný, jednalo se sice o jeho částečné trosky, ale i ty byly krásné a domýšleli jsme si, jak asi palác musel velkolepě vypadat v dobách své největší slávy. Na zdech paláce hnízdilo několik čápů, v areálu paláce byly jezírka a stromy obsypané mandarinkami. Na stromech bylo mnoho oranžových plodů mandarinek, některé však ještě kvetly, tudíž se po areálu rozléhala nádherná vůně jara. Podívali jsme se na trosky původních lázní, prohlédli si podzemní prostory. Vystoupali jsme zde na vyhlídku, odkud šlo krásně vidět na Marrákeš, a v dáli se tyčily zasněžené vrcholky pohoří Atlas.

Z paláce jsme se vydali dále po Marrákeši. Minuli jsme několik pojízdných čerpacích stanic, kdy se jednalo o benzinovou pumpu na kolečkách :-) Nakoupili jsme si vodu (k pití a omývání zde slouží balená voda - 1,5l za 6 DH). Okusili jsme místní pečivo, které se zde prodává na mnoha místech na ulici. Listové pláty a pečivo byly celkem dobré, avšak bez náplně to nebylo ono. Pečivo je zde velmi levné, za tři kousky pečiva jsme dali celkem cca 3 DH). V Carrefouru pak přijde velká křupavá bageta na pouhopouhých 1,2 DH (3,- Kč). Na mnoha místech zde byly opravny skútrů, kterých jezdí po městě opravdu mnoho a prodejny pneumatik. Procházeli jsme nádhernými zahradami s palmami, různě tvarovanými stromy, mandarinkami a jinými rostlinami. Ačkoliv jsou ulice zanedbané, špinavé s často poházenými odpadky, tak o zeleň je zde velmi dobře postaráno, je krásně upravena a lze vidět, že je její údržbě věnováno značné úsilí a péče. Zkusili jsme utrhnout mandarinku z všude rostoucích stromů, avšak ta byla nepoživatelná, takže jsme od tohoto úmyslu rychle ustoupili :-) Na některých místech jsme při chůzi museli hrát ruskou ruletu :-) Mosty pod hradbami, po kterých vedla silnice byly místy úzké bez chodníků. Chodník končil před mosty, ale pod mostem již nevedl. Doprava byla hustá, mosty úzké, někdo tedy musel vždy zlehka nakouknout, zda proti nám něco pod mostem nejede a rychle jsme proběhli :-) Za mosty již navazoval opět chodník. Podle navigace jsme hledali Carrefour, abychom si nakoupili zásoby. Po cestě jsme si dali kávu na terase (20 DH) a zastavili jsme se v pouliční restauraci na obědě. Ochutnali jsme zde poprvé místní pokrm tažín (maso, které se dusí několik hodin v keramických nádobách, ve kterých se pak přímo servíruje). Na výběr byl tažín z kuřecího masa mletého či sušeného, popřípadě i s vejci a rajčaty (cena 40 DH). Ten pravý poctivý tažín z jehněčího masa jsme ochutnali až později. I tento byl však chutný, podáván byl k němu typický kulatý chléb, který se ulamuje a namáčí se do tažínu.

Po cestě jsme se opět proplétali uličkami s hustou dopravou plnou chodců, kol, skútrů, aut a zvířat. Nalezli jsme Carrefour, který byl slušně zásobený, a dalo se v něm nakoupit takřka vše potřebné. Sýry a šunky zde byly dražší, avšak velice levné zde byly mléčné výrobky, které jsou zde chutné. Krabicové mléko bylo přibližně za naše ceny. Ovoce a zelenina byly čerstvé, ceny se podobaly našim, některé byly výrazněji levnější. Mají tu vynikající hořkou 72% čokoládu značky Godiva. V Carrefouru se nachází i prodejna alkoholu, asi jako jedna z mála v celém velkém Marrákeši. Jelikož se jedná o muslimskou zemi, je zde zákaz alkoholu. Turisti jej tak mohou pít pouze v soukromí a velmi těžko se v Marrákeši shání. V Carrefouru je v oddělené sekci s vlastní pokladnou a hlídači prodejna alkoholu, kde je velký sortiment zboží - víno, místní pivo Flag Pils, které je výborné, lehce nasládlé pivo připomínající chutí naše Svijany či Poličku, dále pak velká nabídka tvrdého alkoholu. Alkohol se tedy zakoupí dole, nahoru se i s účtenkou o zaplacení vyjede po jezdících schodech do hlavní části Carrefour. V této vrchní části lze platit kartou.

Vrátili jsme se přes velkou část města zpět na ubytování a přestěhovali jsme se do původně zamluveného hotelu Medina, kde jsme byli ubytováni v podobně malém pokojíku se společným sociálním zařízením pro několik pokojů (oproti původnímu zde byly navíc dva malé stolečky :-) ). Výhodou zde bylo to, že jsme byli ubytováni v patře nahoře, kde bylo hned u pokoje pěkné posezení na pavlači s krásným výhledem na střechy Marrákeše. Na pavlači jsme povečeřeli z nakoupených zásob a vyrazili jsme do města. Zažili jsme první a i poslední déšť (krátký silný liják). Po cestě jsme se zastavili na čerstvý džus v jednom z mnoha stánků, nakoupili oříšky a buráky (500g buráků přišlo na 25 DH). Místní buráky, které se prodávají na hromadách na pouličních vozících, chutnají úplně jinak než ty, které se vozí k nám, jsou ještě mnohem chutnější.

Někteří zatoužili po odpočinku u piva, tudíž jsme pátrali, zda se přeci jen někde v Marrákeši nedá dát pivo. Po několika dotazech nás místní nasměrovali do jedné restaurace, kde až nahoře byla útulná část restaurace se svíčkami na stole, kde bylo možno si objednat alkohol. Po nahlédnutí do menu a zjištění, že pivo zde přijde cca na 200,- Kč, jsme se zvedli a odešli. Zase tolik jsme po pivu netoužili. Tato část restaurace byla takřka zaplněná návštěvníky. Jelikož široko daleko v okolí nebylo místo, kde by se alkohol prodával, je pochopitelné, že si zde restaurace může nadsadit takové ceny :-) Za tento den jsme po Marrákeši nachodili cca 20 000 kroků, tedy cca 13 km :-) Došli jsme zpět do hotelu, abychom ráno brzy vstali a zamířili směrem na východ do 160km vzdálených vodopádů Ouzoud. Zde jsme měli již dopředu přes booking zarezervované ubytování v hotelu France.

Den třetí - Vodopády Ouzoud (7.3.)

Dnešního dne byla v plánu návštěva vodopádů Ouzoud. Vstali jsme brzy ráno, autobus do Azilalu nám měl jet v 8:30 z autobusového nádraží Grande routiére. Před autobusovým nádražím jsme se však nechali oslovit naháněčem, který nás lákal na taxík a smlouval o ceně. Autobus měl jet za cca 60 - 80 DH. S naháněčem jsme usmlouvali cenu 115 DH za osobu (alespoň jsme si to mysleli). Zavedl nás napříč tříproudovou silnicí, kde mávnutím ruky zastavoval dopravu :-) Zde nám řekl, abychom chvilku počkali, že nám domluví taxi. Zastavoval pak projíždějící taxi a smlouval s nimi o ceně. Nakonec doběhl jeho kolega, který nás převedl opět přes tuto silnici, kde na nás již čekalo připravené taxi. Nasedli jsme do něj a taxikář po nás chtěl platbu dopředu (vypozorovali jsme, že je tu zvykem platit dopředu). Dávali jsme mu smluvených 115 DH za osobu, on se zamračil a gestikuloval, že chce 150 za osobu. Obrátili jsme se tedy na naháněče, že jsme měli smluvených 115 DH. Ten začal tvrdit, že ne 115, ale 150. Zádrhel byl v tom, že vyslovoval záměrně či nezáměrně stejně čísla (115 fiftýn a 150 fifty, takže jsme všichni čtyři rozuměli fiftýn). Vystoupili jsme tedy z auta a odešli. Naháněč se za námi rozběhl a snažil se nás přemlouvat, my jsme se s ním však nechtěli nadále bavit.

Uviděl nás další postarší naháněč v oranžové vestě, který nás zavedl na nedaleké stanoviště taxi. Zavolal nám taxikáře, se kterým začalo opět smlouvání. První jejich návrh bylo znovu 150 DH za osobu, kdy argumentovali tím, že grand taxi je pro 6 lidí a cena za cestu je 600 DH. Chtěl tedy, abychom každý dali 150 DH, pokud jsme pouze čtyři. Naše nabídka byla 100 DH za osobu. Dohodli jsme se na této nabídce s tím, že budeme čekat na další dvě osoby, aby se doplnilo taxi. Dali jsme si mezi sebou časový limit hodinu čekání. Ze začátku byl řidič i naháněč aktivní, po chvíli jejich aktivita vymizela. Dva z nás šli na autobusové nádraží zjistit, kdy a za kolik nám jede autobus. Zarezervovali autobus v 12:30 za cenu 70 DH za osobu. Do této doby jsme měli čas vyhandlovat cenu za pohodlnější individuálnější taxík. Zkusili jsme osvědčenou taktiku náznaku odchodu :-) Taxikář podlehl a usmlouvali jsme cenu 450 DH za všechny, tzn. 112 DH za osobu. Nicméně i tak jsme malou chvilku čekali na další dva lidi do taxíku, tentokráte byl taxikář aktivnější a dva lidi sehnal záhy (tito jeli jen část cesty a postupně vystoupili). Vyrazili jsme. Projeli jsme rušnou Marrákeší a dostali se za město. Zde se krajina začala měnit. Najednou jsme projížděli ještě chudší krajinou, kde byla okolo vesměs kamenitá poušť, místy několik osamělých budov, stáda ovcí a koz u silnice. V jedné z vesnic jsme udělali krátkou zastávku, kdy nám taxikář donesl výborný černý čaj, po místním zvyku silně slazený. Podal nám jej se slovy marocká whisky :-) Po občerstvení jsme vyrazili dále v cestě. Spolucestující již vystoupili a postupně nastupovali a vystupovali průběžně další místní, kteří s sebou vezli např. pytle nebo hranaté umyvadlo :-) Po cestě stálo mnoho policejních hlídek, kdy nás však žádná nezastavovala. Za cca 2,5h jsme dorazili do Ouzoud. Pokud bychom jeli autobusem, museli bychom z Marrákeše do Azillalu nebo Beni Mellal a odtud dále taxíkem, takto jsme jeli až přímo a cena nás tak vyšla podobná jako autobusem a následně taxíkem. Dali jsme si na uvítanou kávu (8 DH) a našli hotel France. Zde jsme měli zablokované na jednu noc ubytování za 50 euro celkem i se snídaní. Uvítal nás mladý usměvavý Maročan, časem mi v rozhovoru sdělil, že je mu 26let a má o pár let starší přítelkyni z Polska, kterou poznal, když u něj byla ubytovaná. Navštěvují se navzájem. Ukázal nám pokoj, který byl prostorný, pěkný a za celý pobyt určitě nejkomfortnější. K hotelu patřila zahrada s vypuštěným bazénem, výhledem na hory, zrajícími mandarinkami a citróny na stromech. Drobnou vadou byla elektrizující probíjející voda :-)

Zavedl nás k nedalekým vodopádům. Naskytl se nám dechberoucí pohled na padající vodopády, údolíčko pod nimi, červenou půdu v okolí. Přišli jsme si jako v ráji. Udělali jsme pár snímků na vrcholu vodopádů a začalo nám kručet v břiše :-) Průvodce nám doporučil restauraci, kde jsme konečně ochutnali poctivý pravý tažín z jehněčího masa. Dal jsem si ho s Jardou napůl, i tak nám bohatě stačilo. Dali jsme si variantu se sladkým ovocem, takže v keramické nádobě byl dostatek jehněčího masa, které se rozpadalo na jazyku, cibule, hrozinky a švestky, směs několika druhů koření Ras el Hanout. K tomu jsme dostali kulatý chléb, hranolky, pomeranč a vodu. Tažín byl skutečně vynikající a narvali jsme se k prasknutí :-) Cena byla 90 DH za osobu. Ostatní dva členové výpravy si dali ,,kebab" s hranolkami, kdy v Maroku znamená kebab špíz na špejli. Opět k tomu byl i kulatý chléb, pomeranč a voda, cena 90 DH za osobu. I toto bylo výborné. Objednali jsme si kávu, zde mi místo kravského mléka do ní dali mléko kozí, což mi úplně nechutnalo, ale vypil jsem ji (bylo to jediné místo, kde jsem dostal do kávy kozí mléko namísto kravského).

Následně jsme sestoupili okolo několika stánků s místními výrobky a upomínkovými předměty k vodopádům. Zastavili jsme se v polovině na skalnatém výběžku pod vodopády, kde se nám naskytl nádherný pohled i s duhou. Po sestoupení úplně dolů se nám naskytl pohled na vodopády tentokráte zezdola. Byla možnost nechat se za cca 30 DH odvézt loďkou přímo pod vodopády, této jsme však nevyužili. U vodopádů jsme strávili delší čas, přešli lávku a vydali se po druhé straně nahoru. Cestou jsme objevili zašlápnutého škorpiona a velkou housenku. Vystoupali jsme nahoru, odkud byly další pěkné pohledy na vodopády a na celé údolí. Viděli jsme na druhé straně i opice, které tu volně žijí a nechají se krmit od kolemjdoucích přímo z ruky. Přesunuli jsme se tam, ale opice se mezitím přemístili bohužel jinam, takže jsme je viděli se pohybovat v dáli na stromech. Začalo se stmívat a tak jsme se přesunuli zpět do hotelu. Zde pak místní hráli chvíli na bubny.